Nikdo nepřekoná mýho oblíbence
Bonoba,
leč díky němu jsem zjistil, že
existuje jakýsi dj Jon
Kennedy, který včera
vystoupil v Roxy. Při vstupu
do klubu nás celkem překvapil
sál zející prázdnotou, kde se
kapela Navigators
snažila dělat něco jako warm
up. Marně. Ač hráli moc dobře,
tak prostě chyběli posluchači.
Pak nastoupila hlavní hvězda
večera - Jon Kennedy live.
Kapela sestávající z DJ, jenž
mixoval a scatchoval to co
známe z desky, zpěvačka,
basák, který teda do strun
hrábnul jen tak sporadicky a
Jon seděl za bicíma. Palda byl
koncertem dost nadšen, já
trošičku míň, když jsem si
uvědomil, že by to DJ hravě
odehrál sám a nic moc by se
nestalo. Ale což, bavil jsem
se, muzika výborná a celý
večer pohodička.
Ještě z hudebního soudku bych
rád doporučil setík, co stopro
zpříjemní den, protože, jak
říká bonobo :) Music is the
healer...
Nečekaně brzo dávám na web pár
fotek
z nedávné cesty do Osla.
Hlavní město Norska se
probralo z nasáklých mraků s
tím, že vědělo, že se tam
chystám a na ty 4 dny co jsme
ho prošli a na lodi propluli
křížem krážem se ukázalo
zalité sluncem. Oslané (?)
toho ihned využili a svlékli
se do sukní a kraťasů a
vystavili svá těla ještě dost
studenému slunci.
Cesta tam trvá letadlem asi
1,5 hodiny a protože nebylo
zamračeno byl krásně vidět Berlin,
Kodaň,
most mezi Švédskem a
Dánskem...fotky už holt tak
krásný nejsou.
Oslo nemá žádnou dominantu,
tak co tam hledat? My jsme
prošli malé centrum, trajektem
projeli několik okolních
ostrůvků. Navštívili něco
muzejí a dokonce i jazzový
koncert. Viděli jsme můstek v
Holmenkollenu tčící nad městem
a podnikli tůru po horách ne
nepodobným našim rodným
Jizerkám. Za zmínku a návštěvu
rozhodně stojí nově otevřená
budova opery.
Za muzea budu jmenovat
Národní, které skrývá Výkřik
od Edvarda Muncha (snad jim ho
už po 3. nikdo nečórne:)),
muzeum Fram skrývající
stejnojmennou loď na níž
Amundsen objevoval polární
končiny naší planety a
Kon-tiki, muzeum Thora
Heyerdahla. Norsko je drahý,
drahý a ještě jednou drahý,
pivo co jsem tam pil bylo
nejdražší v mým životě (cca
250 Kč) veliký štěstí v
neštěstí nás potkalo, když
jsme dostali noc v hostelu
zcela zdarma, kvůli zmatkům
při ubytování.
Oslo město čisté vcelku pěkné,
no navštívil jsem hezčí ale
což. Tak teď už se těším na
další cestu a snad ji přežiju,
ne že by byla Osvětim a
překrásný Krakow něco
nebezpečného, ale zkuste si to
zmáknout se třema ženskejma :)
Dlooooouho tu nic nebylo,
nic podstatnýho se nedělo,
nebo abych pravdu řekl...byl
jsem línej sem něco psát.
Ale teď se to změnilo, včera
jsem viděl a hlavně slyšel
koncert, co mě fakt
nakopnul. Jazzové (Nu-
Jazzové) uskupení
LANUGO dokonale obarvilo
včerejší jarně depresivní
večer a zvedlo mi náladu.
Vnikající hlas Markéty
Foukalové se proplétal mezi
líbivými zvuky jednotlivých
nástrojů tak, že mi mráz
lezl po zádech ještě dlouho
po posledním klepnutí
paličky do činelu. Byl to
opravdu můj šálek, kombinace
klasického jazzu s
modernějšími zvuky a rytmy.
Myslím, že i Kurt Cobain by
si rozmyslel, jestli má
zmáčknout spušť, kdyby
slyšel jejich podání All
Apologies...
Ich bin Berlin! Ich habe
ďábel!
Geradeaus und dann nach
rechts ist BERLIN, ja?.
stoopa
29. 11. 2007 - 14:48:51
Plním malý restík a jak jsem
slíbil, dodávám pár scanů
fotek z Exiho zapůjčenýho
Zenitu. V papírový podobě
fotky nemaj chybu, v
elektronicky už je to
podstatně horší. Tak
koukněte...
Jako bych tech hor nemel dost,
rikala mama a nakoc i ja sam,
kdyz prisel kolega z prace s
tim, ze se chystaj vylizt s
kamosem Mont Blanc. No co, nic
horsiho se nemuze stat, nez
to, ze se pridam ke stovce
mrtvejm, co uvadej statistiky
tohoto kopce. Sebrali jsme se
a vyrazili smer Chamonix (jako
Jáááááá, Věrka, Michal a
Honza). Už na počátku cesty
nastaly problemy a to, ze jsme
se malem nerozjeli, jak jsme
meli tezkou karu a navic jsme
drhnuli o zadni kolo.
Prezkladali jsme zavazadla,
rozsadili se podle vahy a
stejne to nepomohlo. Nakonec
jsme to vyresili uriznutim par
soucastek na aute a trada do
Francie
Na misto jsme dorazili druhy
den a ubytovali se v paradnim
kempu na okraji Chamonix, coz
je mimochodem moooc krasny
mestecko primo pod masivem
Mont Blanku(cu). Sli jsme spat
a druhy den vyrazili zdolat
kopec. Prijeli jsme do
vedlejsiho mestecka Les
Houches odkud nas mela
priblizit
lanovka...nepriblizila. Tak
sme si sebrali svej sest petek
a posunuli se do dalsiho mesta
La Fayette, odkud nas mela
priblizit tramway du mont
blanc, cili zubacka...ta uz
nas priblizila. Moc jsme
neotaleli a hura do
svahu...skol!
Po ceste jsme potkali par
kamziku, co si tu bez
jakychkoli naznaku plachosti
pobihali mezi turistama, tak
mi i pekne zapozovali.
Dorazili jsme k prvni
odpocinkove chajde, kde jsme
meli prvni vymenu nazoru a
scenku, vid Veru? :) Po
chvilce premlouvani jsme
pokracovali v pohode dal.
Cestou nahoru jsme se ptali
lidi, co schazeli dolu jestli
chata v hrozny vejsce nad nami
je dnesni cil Tette Rouse. Div
se nezacali krizovat, ze
chceme jit az tam a davali nam
na to dnesek vecer, moooozna
zitrek. (Nevim jak vy, ale
kdyz jsem unavenej, tak si
porad dokolecka zpivam uryvek
nejaky pisnicky a v tyhle
chvili jsme si porad zpival
today, tomorow, maybe
tomorow...jak je na nejnovejsi
kompilaci jazzanovy - belle et
fou ... to jen tak
naokraj:))
Dodrapali jsme se na takovou
plosinu, kde zacival snih na
misto, kde opravdu byla chata
Tette Rouse (to predtim byla
vyse polozena chata Gouter).
Nasadili jsme si macky a
navazali se. Uplna blbost, ale
clovek je z tech vsech
internetu a cestopisu tak
zblblej, ze nevi co roupama.
Nakonec jsme se usnesli, ze
stejne vys nepujdeme, tak jsme
se zase odvazali a jali se
kopat zaharb pro stan.
Nastesti na miste bylo nekolik
stanu a jedna krasna dira,
jako vykopana pro nase dva
stany, tak jsme ji erarni
lopatou upravili k nasi
spokojenosti a komfortu
noclezeni na snehu. Neco jsme
snedli a sli spat. No spat, na
snehu jsem ve stanu jeste
nikdy nespal, ale
vezte...studi to a klouze to.
Objev, ccooo? Byli jsme
vypodlozeny batohama, zimni
bundou karimatkou a ja nevim
cim jeste a stejne jsme byli
jako princezny na kokosovym
orechu. Stropil jsem par
histerickejch vybuchu a pak
usnul.
Jeste vecer jsme se bavili s
typkem, co slezl z vrcholu a
mel toho plny kecky a ze se
musi brzo vstavat a tak. Vim,
jsem prosly tim, ze vstavam
brzo, a rani ptacata mi mohou
zavidet, ale pata hodina me
celkem rozsekala...nastesti
zacalo prset a tak jsme k my
radosti vyrazili kolem 11.
Verce se trochu tocila hlava,
nevyspani, vejska asi 3200mnm
a tak rikala, ze na nas pocka.
Uspesne jsme prosli obavanym
smrtonosnym kuloarem a ted
zacala skutecna sranda. Na
Gouter to bylo asi jen 600
metru, ale temer kolmo nahoru.
K tomu tezkej batoh, ridsi
vzduch, otravny turisti a tak.
No vydrapali jsme to, i kdyz
mi prislo, ze s kazdym metrem
nahoru kyzena chata ustupuje.
Nahore jsme pokecali s
nejakejma brnakama, co zrovna
slezli dolu a nevim proc,
vsichni se divili, ze jdeme
jeste dnes na vrchol. Kdyz se
na sebe podivam do
zrcadla...jsem horal jak mam
bejt tak nevim, no. pro
jistotu jsme si zaplatili
nocleh na chate...25 ecek za
osobu, s tim, ze si mame urvat
misto na stole, ci pod
nim...mondie!.
Vysli jsme z chaty smer
vrchol. Za chatou nehorazna
rychna ze zachodu (Jinak
Michal potvrdil, to co jsme se
docetli v cestopisech, ze tam
ze zachodu fouka tak, ze kdyz
do nej zahazujete papir, tak
musite rychle uhnout hlavou,
protoze vitr by vam ho
vymrstil primo do obliceje:))
Po hrane naveje jsme si to
masirovali smerem k vrcholu. Z
pocatku byla cesta celkem v
pohode, ale cim jsme stoupali
vys, ubyvalo sil a kysliku.
Aspon jsem zjistil, k cemu se
pouziva cepin...proste se
zabodne do snehu a jako o rejc
se o nej oprete a vydejchavate
to. Po ceste jsme potkavali
dost lidi, co nam cestu
nahroru rozmlouvali, ze je tam
mlha a fujavice, rikali jsme
ze to zvladnem a sli dal.
Netrvalo to dlouho a dosli
jsme do peknyho mraku a vitr
se snehem zpusobili, ze
vyslapana stezka prestavala
byt videt, tak jsme se nakonec
dohodli, ze to pro dnesek
vzdame - vratili jsme se na
chatu Gouter. Tam jsem se
zamyslel :) a rekl si, ze se
mi nechce to podruhy zdolavat,
preci jen jsem dle mapy
skoncil 600 metru pod
vrcholem, tak to je skoro
vrchol a ze se mi nechce
travit celou dovolenou na tom
zasenezenym kopecku. Kluci si
rekli totez a slezli jsme do
tabora na Tette Rouse.
Cesta dolu nebyla zase tak
uzasna, protoze me zacala
pekelne bolet hlava a udelalo
se mi celkem blbe...za celej
den jsem toho moc nesnedl a
asi se dostavila vyskova
nemoc. Jak jsme lezli dolu,
tak nas mijely zastupy
turistu, co se splhali nahoru.
Nejaktivnejsi drapaci byli
Rusaci, tem bylo jedno, kdo na
skale zrovna je a jestli tam
vubec nekdo je, pod sebe
shazovali sutry, kdyz jedna
skupina lezla nahoru, vubec
jim nedelalo problem pouzit
jako chyt muj batoh, nebo
cepin...proste my jsme rusaci
a nam to tady vsechno patri.
Slezli jsme dolu, najedli se a
sli spat - unavny den.
Den na to nas probudil dest s
kroupama, mozna vanice. Ta
casem ustala a kluci z
vedlejsiho stanu se rozhodli,
ze se pokusej zdolat vrchol
znovu. Ja se na to s Verkou
vykaslal a sebehli jsme dolu,
zubackou do St. Gervais,
bagetka, syr, sprcha, teplicko
a pohodicka. Dalsi den "jen"
mensi tura na protejsi stran
Chamonix k Bilym jezerum. A
odjezd domu, s kratsi
zastavkou ve Vevey u
Zenevskeho jezera...teda tam
bych chtel klido bydlet!
Tak nejvyssi horu Evropy jsem
nezdolal, ale zase jsem si
vyzkousel spoustu veci, co jen
tak nezaziju, videl spoustu
veci, co jen tak neuvidim, a
klidne si to muzu vyzkouset
nekdy jindy. A nakonec muzu
bejt rad, ze to dobre dopadlo
a neskoncil jsem jako jeden z
ty stovky lidi, co tam rocne
zarvou...
stoopa
12. 09. 2007 - 12:16:39
Zdravím, už strašně dlouho se
snažím sepsat nějakej
příspěvek z alpský expedice na
Mt. Blanc, ale znáte to, není
čas, nálada a chuť to dát
všechno dohromady, tak jak
bych si přál. To znamená
stručně, výstižně a hlavně a
tím jsem toik znám a
oblíben...vtipně :) No a když
to nejde, tk zatím jen pár
doporučení. Sám když jsem se
to dozvěděl, tak jsem vyskočil
metr nad židli.
1. Již jednou jsem se zde
zmiňoval o novozélandské
kapele MINUIT.
Tato breakbeatová formace,
dá-li se to tak nazvat,
vystoupí v pražském klubu ROXY
25.10.2007. Jako malou
ochutnávku tady dávám klípek,
popřípadě celé album se prej
da sosnout tu.
2. BONOBO,
BONOBO, BONOBO!!! Prostě
miluju, srdeční záležitost a
tááááááák, navíc když to
nebude jen DJ, ale celá
kapelka naživo. To si prostě
nesmíte nechat ujít. A nebo
klidně si nechte ať je tam míň
lidí a nemusím se mačkat jako
kdysi ve 3 ráno v Radosti.
Tentokrát bude BONOBO live
opět v klubu ROXY a to
13.11.2007. (....se těšim
jaxviň. chachaaaa...)
stoopa
31. 08. 2007 - 9:48:43
Je to tady...na počítadle se
objevila první
desetitisícovka. Fidorku
tudíž vyhrává šťastný čtenář,
jenž přistupuje z adresy: cus-
241-188.de.clara.net a jestli
je to bot, tak ma smůlu a
sním si tuto laskominu sám.
Gratuluji.
Řeklo se žádný velký reklamy,
ale byl jsem požádán, tak tak
učiním. Jde o dobrou věc bumbarisparis
kterou podpořej kapely, co
mám rád, tak přijďte a
přispějte.Tady si přečtěte o co
jde.
