Komáři se ženili, bzum bzum ženili ...

Příjemnej večírek začal Fiilovou rozlučkou, bo co to bylo. Homosexualní dýchánek jsem opustil právě včas a to jen pro to, abych se nechal opojit temnými melodiemi druhé nejznámější islandské kapely. Schválně kolik znáte na Islandu kapel?
O Sigur Rós jsem se tu už zmínil. Znám pouze jedno jejich album, ale i to mi stčilo abych si s nima zvesela zazpíval. Jejich rytmická hudba s působivymi melodiemi byla vyplněna a obalena zvukovou stěnou elektrické kytary, na kterou hrál zpěvák a kytarista převážně smyčcem. Co stojí za zmínku byla působivá scéna, na níž v prostoru viselo několik koulí a spolu se světly reflektorů podpořily hudbu dojmem monumentálního prostoru.
Škoda, že kapela nezahrála s avizovanými smyčci a dechy, ale to vysvětluje ČTK: Došlo k nedorozumění při komunikaci s managementem kapely, až dnes ráno se ukázalo, že dechová sekce ani kvartet Amiina nejsou součástí části východoevropského turné zahrnujícího Prahu," vysvětlil zástupce pořadatelů Jiří Sedlák. No ani se nedivím, kdo by tý jejich Islandštině rozuměl, žejo.

Jsou, dny kdy se člověk nezastaví a pro tuny lítání, spěchu a výmluv nic neudělá. Vše se odkladá na více příhodný okamžik. "Jako až bude trošku horší počasí, tak sednu ke kompu a vlítnu na to, víš?" Jojo takhle je to s těma fotkama z Rumunska. Třeba dneska nastal den, kdy by se eventuelně něco splácat dalo, leč nechce se. Po včerejším večírku je dnešek takový těžký, líný a chutná trošku nakysle jako plody naší zahrádky, co máme na lince za oknem. Ano, po celodenní úmorné práci v kamenolomu ještě nacházíme zbytky volného času a sil a dřem na póli. Ale ovoce (a zeleninu) to nese. Urodilo se nám rajče!

Uz se moc tesim, az v Liberci trochu zaprsi a ja se vrhnu na fotky z Rumunska a napisu strucnej report. Ale v tomhle vedru to proste nejde. Lepsi je zevlovat po zahrsdkach a parcich. Zkouseli jste nekdy svoji rovnovahu? Ja vcera a musim rict, ze nemam, ale vsechno se da prej natrenovat. Rikali to lidi na lajne. Jo a rika se tomu slackline ...

Vagace jsou v plnym proudu a ja toho jeste moc nestihl. Chata ve Skokovech probehla poklidne podbarvena veselymi pisnemi typka, co si rika CHlaPiKsXiCHteMWlKa. Dal jsme stihli oslavit Fiilovy a Paldovy narozky v zahradkarsky kolonii U Buddyho na libenskym ostrove, kde jsme s Dejvidem s ohromnou prevahou vyhrali nohejbalovej mini turnaj.
Pracovne jsem byl na chvili odvolan do Ustavu Jaderneho Vyvoje, kde se podilim na tajnem projektu a vyvijim neco, co az bouchne, tak se nedivte, ze tak divne svitite. Misto meho pusobiste jsem nevedomky vyfotil cestou do Osla.
Ani jsem snad nenavstivil zadnou zajimavejsi kulturni akci, ale za to jsem objevil ameriku v podobe ceske kapelky S. O.I.L., ktera nabizi na svych strankach volne ke stazeni svoje album. A pri poslouchani tklivych melodii islandanu Sigur Rós si uvedomuju, ze bych strasne chtel navstivit Island a naucit se ten skvelej jazyk. O tom, ze je tu novy album The Herbaliser - Same As It Never Was snad ani nema cenu psat a to, ze 13. 11. v Roxy vystoupi Asian Dub Foundation radsi ani nezminuju, at tam neni moc narvano. Ostatne o mym hudebnim nevkusu a mixovani nesourodych stylu vypovida muj profil na last fm, jenz mi umoznuje poslouchat moje oblibence i tam, kde nemam jinou moznost.

Tudííííž...skoro tradiční chata ve Skokovech se uskuteční v termínu 20.6.- 22.6. Nejdřív jsem měl obavy, že nikdo nepřijede, ale teď vidím že byly zbytečné. Mimo starých návštěvníků přijedou i těhotné ženy, Mongolové a tak. S sebou si vemte co chcete + spacák. To by na přežití mělo bohatě stačit. Už se na vás moc těším!
Co novýho? Dejvid s Móňou oslavili svá životní jubilea, ale myslím si, že ani jeden si toho z oslavy nepamatuje, což svědčí o její bujarosti. Móňa slíbila, že pro oživení vzpomínek nahodí fotky na její rajče, tak čekejte, čekujte a refrešujte :)
Musím se pochlubit, že už jsem se letos koupal. Na tom by nic nebylo, ale po cestě z koupání jsme s Věrkou na silnici našli rozpláclou, potlučenou a sedřenou holku, téměř v bezvědomí. Myslím si, že to byl případ, kdy cyklistická helma zachránila cyklistce život. Asi jsme jí hodně pomohli a nakonec zavolali záchranku. Měl jsem v noci docela černý sny a když mi ráno volal její přítel, že už je v pohodě a nic víc jí není, tak jsem si zhluboka oddechl. Když mi děkoval, tak jsem se cejtil tak zvláštně, skoro jako Mirek Dušín! :)
No a aby to tady tou sebechválou smrdělo ještě víc, tak se zase pochlubím...napsali mi z časopisu DIGIfoto, že na netu vystrachali tuto fotku a jestli mi ji můžou v časáku otisknout (DIGIfoto 06/08 ... kupujte u svých trafikantů). Bez velkýho mučení jsem souhlasil a hele:

Zvládl jsem to...tu cestu do Polska. Se třema slečinkama jsem nasedl do auta a vyrazili jsme na prodloužený víkend směr Osvětim a dál do Krakowa. Vždy, když jsem slýchal o Osvětimi, bylo to spojeno s pocity deprese a strachu. Já nevím, ale asi to bylo pěkným počasím a dobrou náladou, ale ke mě se žádné stísnění nedostavilo, ač to není tak dávno, kdy se v místech teď zalitých sluncem, odehrálo asi největší peklo v dějinách lidstva.
Navštívili jsme dva koncentráky Aschwitz I - Osvětim, který fungoval jako pracovní tábor a kde je dnes muzeum se spoustou autentických dokumentů a věcí lidí, kteří byli do lágru zavlečeni. Strach vyvolávala stěna, kde stříleli "neposlušné" vězně a jejich rodiny. Tábor Auschwitz II - Brzezinka byl vyhlazovací a dlouhé koleje v něm vedly až ke dvěma plynovým komorám. Zde fašisti dokázali zlikvidovat až 6000 lidí za den.

....fotky....

Tak hele. Rok se s rokem sešel a rád bych vás opět pozval na (ne)malou kalbičku do Sko kov. Abych ušetřil dohady, vytvořil jsem opět starou známou anketku. Jsou tam termíny který jsou možný. Tak hlasujte. Podrobnosti můžeme opět řešit TADY, popřípadě na nyxu, nebo na CS.