Jak rychle začala, tak rychle skončila má docházka do kolbenky. Ke konci minulýho tejdne si mně zavolal šéf do kanclu, že se mnou bude nucen ukončit poměr, zatím ten pracovní, to že mi ho může ... jsem mu ještě neřek. Spousty výmluv a keců, ale co se dalo dělat. Něco o organizačních věcech, něco o nedosttečných zkušenostech. Pravdu jsem se dozvěděl až včera. Byl jsem přijat na místo člověka, který měl jít na jiné místo do nového oddělení. Na to však nevyzbyly peníze a on by přišel o práci. No a byl jsem tady já, toho času ve zkušební době, tak to bylo jasný. Mohl mi to aspoň říct dřív, abych měl nějakej čas na to schánět si něco novýho. Vím to já a šéfa šéfa šéf to ví, že šéf je kkt.  Dnes jsem si byl v kolbence jen vyřídit nějaký výstupní věci...ráno jsem hnal na tramvaj, pak když jsem přijel zpět, tak zase rychle z tramvaje domu, abych ještě doma něco stihl. Sluníčko svítilo a já si v tom spěchu uvědomi a zastavil se, že už vlastně nemusím spěchat, vždyť jsem ač na dovolený, přeci jen nezaměstnaný...  PS: stejně mě to tam nebavilo, tak mi můžete víte co .... vy kolbenkáři :))

Oslavujme všichni!!! Tak sme kua konečně onlajn!!! HURRRRÁÁÁ

Tak jen, aby se neřeklo. Blogeři ještě nezemřeli, ač k tomu neměli daleko. Po dobu mojí nemoci se nic nestalo, ale mohu slíbit, že do konce týdne Vás budu zásobovat informacemi, fotkami, mými slinty atd... Malé překvápko: asi se rýsuje nový vzhled otce nebo matky :)) tohoto webu. Víte o něm vůbec??? Možná přibudou noví členové, ale to už napovídám až až. Teď se usaďte pohodlně do svých křesel a trpělivě vyčkávejte ....

  Jak bylo o vánocích, pohoda, ne? Akorát mně štve že všechny tyhle svátky vycházej na víkendy a tak to bude i ten příští rok. Dobrá byla oslava Silvestra ve Skokovech. Nejlepší na tom bylo, že nedostatek hulení jsem musel vyřešit tak, že jsem o něj obral vlastní matku .... to je rodinka, co? Jinak se kalbička obešla už jen s menšími tržnými ránami od pyrotechniky a to na Paldovejch kalhotech. Snad teda bude ten příští rok šťastnej a novej.

jedna nevalná silvestrovská zplácanina hýýýýr

Pro ty kdo nevědí: Silvestr 04 se naplánoval nakonec do Skokanoff k nám na chatu. Začátek je v pátek, někdy po obědě. Konec jak kdo chce, ale nejpozději v neděli...asi po obědě. S sebou přezůfky, spoustu chlastu, něco k jídlu a hóóóóódně, opakuji hóóóóóóóódně hulení.

Oslava narozenin. V pátek 17týho jsem měl, co se kalení týče, pěkně nabitej. Nejdřív vánoční večírek od práce, kde to probíhalo: pivo, pivo, večeře, pivo, rozdávání dárků, rozhodující SMS a úprk na kalenici na koleje. Přišel jsem a během 30ti minut jsem o sobě téměř nevěděl. Hóóódně panáků, bíráků a hulexu. Oslavička se dle mého povedla na výsost. Jo a takovejch dárků jsem v životě nedostal, díka za ně a za to, že jste přišli. Dohra 1. – jelikož přijeli i mimoliberečtí, kteří setrvali, tak se v mírném culingu pokračovalo i v sobotu. Nejprve na Zvěřínku, uf, pak přesun v osmi lidech Fiilovým fáčkem přes koleje do lázní, uffff. Dohra 2. – nedělní odpoledne, sportuje se!!! Celkem pozdě jsme se s Helčou, Davídkem a Luckou dokopali na Jizerky běžkovat. No co, “tak aspoň malý kolečko,“ řekli jsme si a s celkem kalými úmysly jsme nastoupili do bílé stopy. Musím říct, že takovýhle provětrání mi udělá 100x líp, než 100 růžovejch prášků. První úskalí přišlo, když jsme si s Davídkem zkracovali cestu přes přehradu. To, když se mi hůlka probořila skrz led do vody. No a další se s námi táhly jak, …., no třeba jako bolavej zub. Tím myslím ten Davidův. Dojeli jsme na Šámalku a David se do léčení bolavejch zubů pustil chlapsky. Střídal féráky s jégrákama a já mu pomáhal s rumákama. Zub to vyléčilo dokonale, leč ke stabilitě na lyžích to moc nepřidalo. Odnesly to obě Davidovi hůlky (zlomený) a z mý zapůjčený mi udělal slalomovku. Po několika hodinách (po tmě) jsme dojeli (David se doplazil) na parkoviště. Na opuštěným parkovišti stálo jen naše, zamrzlý auto, bez holek, samozřejmě. Vydali jsme se tedy po silnici dolů do LB. Cestou jsme stopli autobus a ten nás hodil domů. Tam samozřejmě nikdo. Pak už jen schánění telefonních čísel, nervy a čekání. Koho by napadlo, že na nás čekaj holky někde v hospodě a koho by napadlo, že si Davídek nevzpomene 3x na PIN u telefonu. Nakonec všechno dobře dopadlo, ale takovýhle zakončení víkendu si nechá pro příště ujít.

Trochu se spožděním služební cesta. Někdy před 14ti dny jsem absolvoval služební cestu do dojčlandu. Byl jsem ještě se třema chlápkama ve městě Heppenheim na zkoušení novýho stroje k nám do kolbenky. Nic moc zajímavý, jen asi ta cesta a pobyt tam. Zjistil jsem, že se moc neumím chovat v hotelech apod. Vždycky jsem spal na cestách tak někde pod stanem, maximálně v hostelu. Tady na mě vytáhli luxusní pokojíček s tývkou a bárkem. Ráno mega snídaně a ještě, že příbor se skládal jen z jedný vidličky a jednoho nože, jinak bych nevěděl, co si na ty svině klouzavý vzít :). Jinak večerní nudu na pokoji jsem přebíjel pifkem a cigárkem. Heppenheim je malý útulný vinařský městečko a krásným historickým centrem. Někdy sem dám pár fotek, co jsem pořídil. Byla to pro mě zkušenost + hezkej výlet, místo dřepění v kanclu, za kterej jsem dostel ještě celkem solidní prachy.

  Jako každej víkend, i tento jsem řádně prokalil. Páteční večer jsme doslova prolili ve vinotéce. Když jsme byli po zavíračce odejiti pokračovali jsme v dopíjení zbytků vína (dokoupili jsme ještě 4l) u nás doma. Kalbička solidní, v 5 ráno jsem se probral v křesle poté, co se mnou Tomáš usilovně lomcoval, ať už si du normálně lehnout. Spal jsem jako nemluvně a ani mi nebylo zle, což se nedá říct o všech :)).
  Ráno jsme se shodli, že by nám čerstvé ovzduší pročistilo hlavu, tak jsme vyrazili na výlet. Sedli jsme do káry (Dejvid+Tom+Věrka+Ich), já za volant, pľe sem byl nejstřízlivější :) a rozjeli se směr Jizerky. Nejdřív jsme to chtěli zapíchnout už v Bedřichově, ale nakonec zvítězila osada Jizerka. Údajně nejvýše položená vesnička v ČR. Pěkný to tam maj, jen co je pravda na takový náhorní plošině tam stojí cca 15 baráku, z čehož každej druhej je knajpa. V jedný z nich jsme se zastavili na jídlo, dal jsem si guláššovku, tak hnusnou, že sem snad nikdy horší nejed, fuj. Další jídlo jsem už neriskoval, ostatní si dali a nelitovali, no moje blbost. Potom výšlap po okolí, návrat do LB na véčku opět do knajpy a zrušit se do Hada. Tož víkend to byl pěkný, plně využitý, jen mě mrzí, že Helča nebyla s námi, bohuľel někdo musí vydělávat. Víkend to byl totiž finančně velmi náročný, takovejch peněz jsem už dlouho neprolil, ale co ...

Pár fotek pro dokreslení pročišťovacího výletu