Rabbit Island
Po ranu nas nabira tuk tuk a vyrazime do pristaviste, odkud se vudavame na nedaleky ostruvek Rabbit Island. Na nasi barce se uz koliba ctverice australskych hrosiku (rozumnej - faaakt tlustych teenageru). Snad se s nami to chatrne plavidlo nepotopi. Po ceste zacina prset a kdyz zakotvime, presouvame se pod strisku hospudky na ostrove. No rychle to moc nejde, protoze spekouni nemuzou delat rychle pohyby a je to sranda pozorovat, jak jsou nemotorni. Asi dve hodiny sedime pod strechou a smejeme se vydarenemu vyletu na tropicky ostrov. Nastesti prestava prset a muzeme se projit po plazi ve stinu palem, omyvane krasnym teplym morem. Zevlujeme a hrosicu se pecou a nebavi je to, tak odjizdime o 2 hodiny driv, nez bylo v planu. Vecer se jdem projit a kolem nas se prohanej po vetvich opice...

Kep
Opoustime PP a prejizdime na jih k mori do mestecka Kep. Lije, jako z konve, tak se ubytovavame v prvnim guesthousu, co vidime. Kdyz trochu prestane, tak se vydavame na pruzkum okoli. Dosli jsme na vyhlaseny krabi trh. V restauraci si davame veceri. Ohromne krevety s citronovou travou (mnam) a kraby na mistnim zelenem pepri (mlask). Po gurmanske veceri se vracime do guesthousu a zmokneme na kost.

Phnompenh
Prejeli jsme z Kratie do PP. V obchode se potkavame s Kambodzanem a jeho rodinou. On studoval na Slovensku ve Zvolenu, tak si s nami cely stastny povida slovensky. Pobavilo.

Kratie
Brzy rano jsme se sbalili a vyrazili na delfiny do mesta Kratie, ktere lezi na ceste do Phnompenhu a k mori. Na misto jsme dorazili v devet rano, hned u zastavky nasli moc hezky ubytovani a shodou okolnosti tu potkali dve Australanky, ktere mirili take na Mekong. Najali jsme si spolecne tuktuk a jeli asi 15 km k pristavisti lodi a na hladinu reky. Urpostred nas pruvodce vypnul motor a po chvilce cekani se na hladine zacaly prohanet sladkovodni delfini Orcely, nadhera:] Pokouseli jsme se neco natocit nebo vyfotit, ale byl to boj - vzdycky se ozvalo zafuneni a clovek musel rychle hledat, odkud ten zvuk jde :] Po navratu jsme se naobedvali a sli Honzulejsovi koupit novou ksiltovku :] sehnali jsme dokonce tu samou, slava :] Nakoupili jsme nejake ovoce a jizdenky a zitra hura opet do PhnomPenhu. Tam chceme jen prespat a jet k mori.

V Sen Monoromu nam pruvodce rekl, ze do Ban Lungu se primou cestou dostaneme jen stezi a tak jsme se rozhodli mesto s udajne krasnym jezerem vynechat. Misto toho jsme si nechali objednat dodavku do meho oblibeneho Snoulu, kde se tak rada valim v prachu :] Tentokrat vsak neprijela dodavka, ale dzip. Po prvotni radosti nam usmev trochu ztuhnul, kdyz jsme se meli napresovat na jednu predni sedacku... nezbylo nez abych sedela s radici pakou narvanou do boku nohy [dvojka zaradit jeste sla, pri razeni ctyrky jsem musela spolupracovat :]] Celou dobu jsem sedela jeste na jedne pace, ktera pro me nejdriv byla zahadou... Tu jsem rozlustila, kdyz jsme zahuceli do prvniho bahna - prepinal se diky ni nahon na vsechna 4 kola...a to teprve zacaly prostocviky :] ridic i dalsi 4 lidi sedici za nami se mohli potrhat, kdyz jsem se vypinala ke stropu ;] Ve Snoulu jsme jeste jednou ocenili krasy hor - teploty tam byly jako u nas v lete, takze pro nas paradni, i kdyz rano pri odjezdu jsme videli Kambodzanku v kozichu :] Nebyly tam k videni jinde vsudypritomne domky na kulech cekajici velkou vodu, ale vsechny domy byly zdene a mely bytelna sklenena okna, na prikryti jsme dostali teplou deke :] Ve Snoulu jsme presedli na autobus s rozbitou klimatizaci a tim dojeli na sever do Stung Trengu=konec sveta. Puvodne jsme se mirili podivat se na sladkovodni delfiny, ale pri cene 90 dolaru jsme se rozhodli, ze se nakonec stavime v Kratii cestou na jih, kde je to vyrazne levnejsi. Na sever jsme tedy nakonec jeli jen do bankomatu ;] Aby se nereklo, tak jsem si vyfotila dominantu mesta podle pruvodce - sochu ryby... :] no proste, jak rikam - konec sveta :]

Na dnesni den jsme si naplanovali prozkoumat okoli tohoto horskeho mestecka. Posnidali jsme rozpecenou bagetu naplnenou rybim masem a nalozenou zeleninou - skevle dedictvi francouzskych kolonizatoru. Nasedli jsme s nasimi pruvodci na motorky a vyrazili. Nejprve nas zavezli k vodopadu, kde jsme se vystridali se skupinkou mnichu, kteri tam byli na vylete stejne jako my. Pote jsme vyrazili smerem k horske vesnicce, kde ziji puvodni domorodci. Jeste pred 2oti lety zili tradicnim zivotem ve svych chysich, ale ted uz se zaclenili do bezneho zivota a jsou urcite celi nadseni z toho, jak se na ne jezdi koukat turiste. Odpoledne odjizdime na prskoetech navstivit plantaze. Po boku tu pestuji kavu, ktera je nejvynosnejsi, pepr, durian, avokado, mango a limetky. Prodiranim a zdalo se mi i bloudenim mezi kavovymi stromky jsme na sebe sklepli pekny hejno dost vlkych zravych mravencu. Zacal tanec, ktery prisel nasim pruvodcum, narozdil od nas k popukani vtipny. Loucime se s plantazemi a vyrazime s vetrem ve vlasech (potoze mi to sfouklo ksiltovku a nekolik marnych pokusu zastavit myho sofera vyvolalo jen mruceni a vesely usmev) dal. Vystoupame na kopec, odkud se nam otevre pohled na siroke okoli Mondulkiri. Na uplnem vrcholu stoj svatynka, kam nosi lide ryzi a jidlo, zapichuji vonne tycinky a modli se. Pokracujeme dal prez kamenolom azna dalsi opec, odkud se nam naskyta pohled na krajinu az k obzoru porostlou nepropustnou dzungli. A tam za ni na severu je nekde Stung Treng, kam mame namireno zitra.

Vstavame a pred nasim guesthousem na nas jiz ceka nas pruvodce, co si necha rikat Tree. Spolu s jeho kamosem nas odvazi na motorkach asi 10 Km za mesto. Zastavujeme u dvou chysi pod palmami, kde se pan s pani splhaji na mohutnou slonii. Za par okamziku majestatne prichazi nas samecek. To ze je samec si potvrdime na konci vyletu, kdyz spusti svyho faaaaaakt velikyho ... prirozeni. Nasedame do malych proutenych kosu slonovi na zaad. Do zadku nas tlaci jen zlehka molitanem obalene prkno a pooommmaaalymi rozvaznymi kroky vyrazime nejprve po ceste a pak trada di oralesa. Na pocatku jdeme jeste kolem plantazi, ale pak se uz porost zveda v mohutne stromy. Tlustokozec pod nami co chvili odbozue z pesiny a svym chobotem smatra p cemkoli k snedku. Nejvic mu vsak chutna bambus. Chobotem je schopny vyrvat i strom v prumetu kmenu cca 10 cm. Nas slonoridic ohromny kolos pobizi ruznym mrucenim a kdyz neposlucha, tak ho flakne asi metrovou tyckou mezi oci. Silou pri tom vubec nesetri :( Po 2,5 hodinach kymaceni se v kosiku uz jsme znacne otlaceni a rozlamani. Uz nevime, jak se skrcit, ale nasetsti zastavujeme. Sestupujee ze hrbetu slona a jdem pesnou k vodopadu na rece, kterou jsme estou nkolikrat brodili. Tam si davame neco snedku a chladime se. Zaaclo prset a cekame , nez k nam dovedou slony, ktere zaparkovali kousek po proudu. Lijak je to solidni, ale asi po 20ti minutach je po vsem, tak nastupujeme na nase chobotnate dopravni prostredky a vracime se zpet k jejich domovu. Cetli jsme, ze v Thaisku provozuji podobne jizdy, ale na vyrazne pohodlnejsich sedatkach. Zazitek to byl uzasnej, ale tlacit se cely den v kosi 1 x 0,5 metru v tom vlhku a horku...no priste si to necham ujit.

Brzy rano nas vyzvedla sberna dodavka u hostelu a odvezla nas na autobusak. Nasedli jsme do preklimatizovanyho autobusu a vydali se smerem na Snoul. Asi po 1,5 byla curaci pauza. Ja byl rad, protoze jsem v autobuse mrznul. Nechapu mistni, ze to snasej, mel jsem na kolenou navleceny cepice a v mikine skoro klepal zubama. U stanku se smacenymi ptacatky, tarantulemi, kobylkami a brouky jsme se seznamili s kambodzskou holkou, co s nami cestovala do Kratie. Prijemne jsme pokecali o Kambodze a na revanz o Cechach. Autobus se dal rozjel, kohame se krajinou, zatimco rodinka s urvanym miminem spokojene pochrupuje tarantule a asi v jednu vystupujeme ve Snoulu. Nastesti nam nase znamazaridila typka, co nam zjisti cestu do Sen Monoromu. Nebyt nasi kamosky, nevim co bychom si pocali,Anglictinou tu moc nevladli. Dohodli jsme se s usmudlanym machyrkem na motorce, ze nas hodi k mistu, odkud jezdi dodavky na vychod. Slozite jsme nasedli s batohama nas kutr a jen, co jsme se rozjeli, zacal brzdit, ze jsme na miste. Pri slezani ze skutru Verka zpusobila pozdvizeni celemu nastoupenemu Snoulu. Kdyz ladne prehazovala nozku zabalancovalaa jen marne lapala po me pomocne tuce a sesunula se pod karku parkujici pobliz. Mezi tim sejmula male dite. Ja jen stal a nevedel, koho driv sbirat. Nas sofer skokem pred rozjetou dodavku zastavil vuz a dojednal pro nas cestu. Jestli cestou v dodavce na lod jsme se citili, ja sardinky v plechovce, tak ted jsme byli velrybami. Po strechu narvany cuz s osazenstvem ruzneho veku od mimin po starce se dvema bilejma tlamkama na palube se rozjel rozbitou cestou. Ta se postupne zhorsovala. Vymoly velikosti krateru byly castejsi a cim dal vetsi, ale nas ridic si pocinal mistrne. Chvilemi byl i asfalt, ale jen kousek. Pak cesta zaplula do dzungle a to uz bylo zs sama dira, luze, blato. Ani jednou jsme nemuseli tlacit, ridic si vedl fakt zkusene. Chlapek vedle me jen zamumlal, ze dnes mame stesti, ze to ubiha, jinak cestas do Sen Monoromu trva treba 9 hodin. Mezi tim se raz krajiny zmenil, dzungle zcela ustoupila hornatemu terenu s borovicemi porostlymi pahorky. Vyhled siroko daleko, skoro Jizerky. Po neuveritelnych 3 hodinach sezeni na pul zadku jsme dorazili do S.M. Nase nejcernejsi predstavy o par chysich nekde vedle stoky nasetsti zustali nenaplneny. Upravene, temer evropske domkypodel cestybudi dojem letoviska. Krasa, cistota, prijemni lide. Bydlime ve vile z dob francouzske kolonizace (aspon tak vypada). Ted usineame po vyborne veceri pod moskytierou a tesime se na zitrejsi vylet na slonim hrbete...